Pět metod povrchové modifikace a charakteristiky nano-síranu barnatého
Zanechat vzkaz
Nano-síran barnatý, jako nový typ anorganického materiálu, je široce používán v mnoha oblastech kvůli jeho výhodám, jako je vysoký specifický povrch, vysoká aktivita a dobrá dispergovatelnost.
Nano-síran barnatý má však na jedné straně vlastnosti hydrofility a oleofobnosti a mezi ním a polymerní matricí je velký rozdíl v polaritě, takže se snadno aglomeruje v polymeru a má špatnou disperzibilitu, což snižuje jeho mechanické vlastnosti; na druhou stranu díky vysoké povrchové aktivitě nano-síranu barnatého se sousední částice velmi pravděpodobně shlukují nebo aglomerují, což ovlivňuje jeho použití ve výrobě.
Proto, aby se zlepšila dispergovatelnost síranu barnatého v polymerech a zlepšila se komplexní výkonnost nanosíranu barnatého v kompozitních materiálech, je nutné upravit povrch nanosíranu barnatého, aby se rozšířil jeho rozsah použití.
1. Metoda modifikace vazebného činidla
Vazební činidlo je druh látky s amfifilní strukturou, která může spojovat anorganicko-filní skupinu a organicko-filní skupinu, to znamená, že spojovací činidlo hraje roli molekulárního můstku, čímž se zvyšuje rozhraní mezi anorganickými a organickými látkami. . Typická vazebná činidla zahrnují silany, hlinitany, titaničitany atd.
Silany jsou v současnosti nejrozšířenějšími spojovacími činidly s velkým dávkováním. Jsou velmi účinné pro anorganické nanočástice s hydroxylovými skupinami na povrchu, ale obecná silanová vazebná činidla nemají silnou vazbu s povrchem síranu barnatého. Účinnější je vícesložkové vazebné činidlo, které dokáže silanizovat povrch nano-síranu barnatého, ale je nákladné a komplikované na použití.
Titanátová vazebná činidla mají dobrý modifikační účinek na většinu anorganických částic, protože titanáty mohou vytvářet chemické vazby s volnými protony na povrchu nano-síranu barnatého, čímž vytvářejí organický film na jeho povrchu, což způsobuje změny povrchových vlastností. Vzhledem k jeho vysoké ceně a přítomnosti složek, které jsou škodlivé pro lidské zdraví, je však jeho aplikace stále méně a méně.
Aluminátové spojovací činidlo je nový typ spojovacího činidla. Snadno hydrolyzovatelné alkoxyskupiny v jeho molekulách chemicky reagují s volnými protony na povrchu síranu barnatého za vzniku monomolekulárního filmu a tvoří nevratnou vazbu Al-O, čímž se zlepšuje výkonnost produktu. Jeho výkon je také lepší než u jiných spojovacích prostředků.
2. Metoda modifikace povrchově aktivní látky
Povrchově aktivní látka má na jednom konci molekuly alkylovou skupinu s dlouhým řetězcem, která může být rovnoměrně dispergována v polymerní matrici; druhý konec je polární hydrofilní skupina, která může podstoupit fyzikální adsorpci nebo chemickou reakci s povrchem síranu barnatého a obalit povrch síranu barnatého za účelem dosažení účelu modifikace. Mezi běžné povrchově aktivní látky patří vyšší mastné kyseliny a jejich soli, alkoholy, aminy, fosfáty atd.
Povrchově aktivní látky mají nízkou cenu, mnoho druhů a velký výkon. Pro syntézu produktů s různými vlastnostmi lze použít různé typy povrchově aktivních látek. Technologie úprav je poměrně vyspělá, takže se používá stále více. Častěji používané a velmi levné povrchové modifikátory síranu barnatého jsou mastné kyseliny (soli). Modifikovaný nano síran barnatý má lepší disperzibilitu a afinitu v polymerech. Modifikovaný nano síran barnatý není snadné ve vodě vysrážet kvůli jeho povrchovému napětí, takže stupeň aktivace může být použit k vyjádření efektu povrchové úpravy.
3. Metoda modifikace kompozitního modifikátoru
Kompozitní modifikátor je složený vzorec složený ze dvou nebo více jednotlivých modifikátorů, jako je palmitát sodný/stearát sodný, stearát sodný/síran zinečnatý, stearát sodný/dodecylsulfonát sodný/allylalkoholpolyoxyethylenether a další kompozitní modifikátory. Při modifikaci nano síranu barnatého může kompozitní modifikátor plně využít výhod každého modifikátoru, díky čemuž je efekt modifikace lepší než efekt jediné modifikace, což vyhovuje potřebám specializace a funkcionalizace.
Zhang Beibei a kol. použil stearát sodný k úpravě povrchu ultrajemného síranu barnatého. Studie zjistila, že se snížila teplota a hmotnostní zlomek, ušetřila se spotřeba energie a stupeň aktivace dosáhl 99,90 %. Po modifikaci kompozitním modifikátorem palmitát sodný/stearát sodný se zlepšila tepelná odolnost produktu ve srovnání s účinkem modifikace jediného modifikátoru, zúžila se distribuce velikosti částic a průměrná velikost částic se snížila z 0,89μm (neupraveno) na 0,78μm. Je to proto, že polární skupiny modifikátoru reagují s částicemi síranu barnatého a nepolární skupiny jsou potaženy na vnější straně. Po modifikaci kompozitu se dlouhé uhlíkové řetězce propletou a vytvoří síťovou strukturu, která zvyšuje jeho hydrofobnost. Využití této modifikační metody bude jedním z budoucích vývojových trendů.
4. Metoda modifikace srážecí reakce
Modifikační metoda srážecí reakce je metoda, při které se modifikátor přidává do reakce prostřednictvím chemické srážecí reakce za vytvoření povlakového filmu na povrchu síranu barnatého.
Tento způsob modifikace má nízké výrobní náklady, je snadno ovladatelný a srážkové podmínky se snadno kontrolují. Je to jedna z běžně používaných metod úpravy povrchu částic. Různé modifikátory a srážedla vytvářejí částice různé velikosti a morfologie.
5. Metoda modifikace anorganických povlaků
Anorganická modifikace povlaku má vytvořit povlakový film na povrchu částic fyzikálním působením nebo van der Waalsovou silou bez dalších reakcí s jejich povrchem. Jako modifikátory se obvykle volí oxidy kovů, jako je oxid titaničitý (TiO2), oxid křemičitý (SiO2) a oxid zinečnatý.
V posledních letech přibývá studií o povlakování a modifikaci nanočástic, protože povlak síranu barnatého může zabránit nanočásticím před oxidací, růstem krystalů, korozí a aglomerací, zlepšit povrchové vlastnosti nano síranu barnatého, zvýšit jeho povrchovou aktivitu. bodů a rozšiřte rozsah jeho použití. Tento způsob zlepšuje dispergovatelnost anorganických částic v různých médiích, ale stejnoměrnost a pevnost povlaku se obtížně kontroluje, což je problém, který je třeba řešit v reálném provozu.

